Třetí víkend v měsíci se nenese pouze v duchu sobotního zahájení EHMK 2015. Připraven je i další kulturní program – například Sousedské procházky. A co vás na nich čeká?
Sousedské procházky vznikly v rámci projektu Skryté město. Cílem je spojit historii města s příběhy obyčejných lidí. V tuto chvíli probíhají celkem 4 sousedské procházky: Pivovarník, Architektka, Z Lochotína na Roudnou napříč historí a procházka Plzeň 2015 – víc než jen slova a další 2 procházky architektonické (po Jižním předměstí a Doudlevecké čtvrti).
Již tento pátek jste se mohli procházek zúčastnit. Další procházky probíhají v neděli. Se mnou můžete nahlédnout za oponu alespoň jedné z nich. Procházka s názvem Architektka: Pojďte si se mnou představovat! začíná na bývalé Plovárně a pokračuje přes bývalou Zoo, Depo, Papírnu, Mikulášský kostel, bývalý Dům Kultury až po Městské lázně na Anglickém nábřeží. Průvodcem nám byla architektka Martina.
Společně jsme vyrazili z bývalé Plovárny (Doudlevecká 71), jejíž obnova vznikla z iniciativy Majáku Plzeň, jehož návrh zvítězil v otevřené výzvě Pěstuj prostor. Akce se zúčastnila řada dobrovolníků nejen z Plzně a přilehlého okolí, ale i ze zahraničí. Díky mezinárodnímu workcampu, který pro tuto příležitost vznikl, byla vysekána oblast kolem řeky. Vzniklo zde molo či mobiliář v podobě laviček, stolečků a různých křesílek. V teplých dnech zde jsou vystavěny také houpačky, pořádají se tu různé workshopy, dílničky pro děti a v neposlední řadě také koncerty. Nejbližší akce, která je zde naplánovaná, se jmenuje Lampiony nad Plovárnou a uskuteční se v rámci Festivalu světla konajícího se ve dnech 20 – 21. února.
Další zastávkou nám byla bývalá zoologická zahrada, která je od Plovárny co by kamenem dohodil. Tam, kde se nyní nachází menší fotbalové hřiště, dříve stála maštal s koňmi a klece s medvědy či lvy. Na výzvu architektky Martiny se pamětníci předháněli ve vyprávění a popisu místa, jak si jej pamatovali. Těžko uvěřit, že v tak malém a podlouhém prostoru mohla vůbec kdy nějaká zoologická zahrada fungovat. Pro svou existenci prý využívala i postranních strání vedoucích k řece. Nakonec se zoologická zahrada přesunula na Lochotín a pracovala na své podobě, v jaké ji známe dnes.
Třetí zastávka skýtá hned tři unikátní budovy – bývalý cukrovar, lihovar a papírnu. Papírna má za sebou nemilou minulost, kdy po zabavení gestapem a následném poválečném znárodnění vícéméně postupně chátrala. V dnešní době alespoň její část zažívá znovuoživení v podobě vzniklého multikulturního prostoru, ve kterém jsou pořádány různé koncerty, výstavy a další společenské akce. Stejně tak mají za sebou krušné chvíle i bývalý cukrovar s lihovarem. V druhé polovině dvacátého století pozval Emil Škoda do Plzně svého známého – Huga Jelínka. Ten přesvědčil místní, aby začali pěstovat cukrovou řepu, čímž se nepřímo podílel i na vzniku cukrovaru v Plzni. Bohužel vypěstovaná řepa nedosahovala potřebné cukernatosti, a tak cukrovar neměl dlouhého trvání. Dnes v prostorách Světovaru funguje kreativní prostor DEPO, ve kterém se budou v rámci EHMK 2015 pořádat různé výstavy, koncerty, workshopy atd. Společně s Papírnou pak budou tvořit prostor, na kterém se uskuteční první ročník Rock for People Europe.
Následně jsme se společně přesunuli na místo čtvrté zastávky – pod Mikulášský kostel. V dnešní době slouží k setkávání členů řeckokatolické církve. Možná ale, že zajímavější než samotný kostel je jeho přilehlý hřbitov. Ten dřív sloužil pro pohřbívání městské chudiny. Až na konci 18. století díky josefínským reformám, které zrušily městské hřbitovy farních i klášterních kostelů, se hřbitov začal využívat i k pohřbívání významných osob. Leží zde například Josef Kajetán Tyl nebo již zmiňovaný Emil Škoda.
Menší mezizastávkou se nám stal takzvaný Zemník. Jedná se o půdu, která sem byla nahrnuta při urbanistických úpravách okolí. Díky improvizovaným schodům a rampě se dá na Zemník pohodlně vylézt. Někteří z účastníků procházky správně odhadli, že uměle vzniklý kopec v zimě slouží jako prostor pro zimní radovánky dětí. To však není jeho jediné možné využití. Mohou se zde směle konat i různé koncerty nebo workshopy. Plzeň zkrátka dokáže ke svým kulturním akcím využít jakýkoliv prostor. A jaká je odhadovaná budoucnost Zemníku? Při troše štěstí se na jeho místě a v jeho blízkém okolí podaří vybudovat park a zpříjemnit tak přilehlou rekreační oblast kolem Radbůzy.
Další zastávku tvořil roh Americké ulice a Denisova nábřeží, kde jsme si připomněli historii bývalého Domu Kultury, po kterém zbyla už jen díra v zemi. Vyprávění architekty Martiny doprovázely kolující dobové fotky, které připomínaly dny největší slávy „Domu Hrůzy“ i ty dny méně slavné.
Cílem nám bylo Anglické nábřeží a Městské lázně – ani zde nechyběly dobové fotografie doprovázené fotografiemi současnými. I přes neblahý vnější vzhled budovy jsme byli ujištěni, že její vnitřní část je v překvapivě dobrém stavu. Snad se někdy dočkáme nějaké komentované procházky i tam.
A pro ty z vás, kteří si nestihli včas koupit lístky a na procházku se již nedostali, mám přeci jen dobrou zprávu – procházky se na jaře budou opakovat, dokonce přibudou i nějaké další. Jen Architektu a Pivovarníka budete moci vídat už jen jako aplikaci vytvořenou projektem Skryté město.
