Ještě ráno se rychle koukám, kde se máme sejít. S úsměvem zjišťuji, že téměř naproti místu, kde bydlím. Po škole spěchám domů pro můj Canon, jen se trochu ohřeji a vyrážím. Přebíhám Klatovskou a nestačím se divit, kolik lidí se rozhodlo vydat po stopách Adolfa Loose. Nahlásím se slečnám – Andělům a dostávám reflexní vestu, abych byla k rozpoznání od ostatních. Lidí je čím dál víc, ale brzy přestávají přibývat. Když už není času na zbyt, slečna Anna Šubrtová zavelí a vydáváme se na zahradu domu, ve kterém se nachází tzv. loosovský interiér. Navrhl jej Loosův velmi nadaný žák manželům Semlerovým, kteří za války emigrovali. Nyní žije jen jejich syn, který svými vzpomínkami pomáhá při rekonstrukci domu.
Přesunuli jsme se na Náměstí míru, Anna Š. na přání posluchačů nastavuje megafon na maximum a ukazuje nám dům, v jehož prvním patře se ukrývá Loosův interiér, který je ovšem po mnoha rekonstrukcích v truchlivém stavu.
Popojdeme pár metrů a naskytne se nám pohled na dva velmi krásné a velmi podobné domy. Nechali si je postavit dva přátelé – Müller a Kapsa. Cítím se trochu zostuzena, neboť jsem tyto dva domy míjela před čtyřmi lety den co den a nikdy jsem si nevšimla úchvatné fasády.
Další zastávka se koná u jedné ze dvou budov, která je publikována v architektonických časopisech. Jedná se o Český rozhlas – funkcionalismus z něj jen dýchá. Koukneme se na řadovou zástavbu obohacenou o spoustu rizalitů. Zatímco stojíme a posloucháme, přidají se k nám dva psi, jejich páníčkové se je snaží přivést k rozumu, ale psi jsou příliš zaujatí. Posléze uznají, že všechno již vědí a odcházejí.
V cestě pokračujeme i my. Jsme upozorněni na Vojenskou nemocnici, dva činžovní domy a už si to štrádujeme k Vrchlického ulici. Nachází se zde krásné architektonické prvky. To ovšem vím – tato ulice patří do jedné ze dvou mých tras ze školy.
Kupodivu v mé trase pokračujeme. Anna nám v ulici E. Beneše ukazuje druhou Plzeňskou stavbu publikovanou v časopisech. Když dojdeme až k SPŠ stavební na Chodském náměstí, přestávám trochu poslouchat, je mi chladno a nechuť k tomuto místu se projevuje, i když nemusím dovnitř.
Předposlední místo, které navštívíme je Belánka. Zde na nás kouká jeden z nejkrásnějších domů navržený ve funkcionalistickém stylu. Jeho architekt se inspiroval zámořskou architekturou. Díky němu koukáme do kulatých oken a představujeme si houkání parníku.
Zlatý hřeb procházky je návštěva Loosových interiérů v Bendově ulici. Netuším, čím to je, ale v bytech, které navrhl Adolf Loos, se cítím bezpochyby dobře. Uchvátil mě především jeho mahagonový strop, modrá tapeta v pokoji, koupelna nebo páčky na topení. I teď, když už jen vzpomínám, se musím spokojeně usmívat. A víte co? Adolf Loos byl mistr v tom, co dělal a já jsem odhodlaná vydělat strašnou spoustu peněz a koupit si jedno jeho dílo pro sebe.