Představte si následující situaci: zcela náhodný rozhovor dvou přátel o tom, jak se mají a co zajímavého zrovna dělají.
„Týjo, ty děláš něco pro Plzeň 2015, jo? A co tam jako děláš?“
„Jsem dobrovolník. Prostě když něco potřebujou, tak zvednu zadek a něco pro ně udělám. Oni mají radost, já taky. Díky mně jejich akce fungujou, já díky nim zase vím, že nejsem z cukru a že nemám v hlavě piliny.“
„Hele, a ty za to jako dostáváš zaplaceno?“
„Ne, dělám to jen tak, protože chci.“
U této věty se pak rozhovor stočí v neidentifikovatelné cosi. Někdo by to cosi mohl nazvat hlasem racionálna a zdravého rozumu, jiný hlasem kapitalismu a konzumu. Následuje totiž přednáška o tom, jak si vůbec můžu dovolit v dnešní době dělat něco jenom tak, za nic. Jak si vůbec můžu dovolit plýtvat časem na práci (kolikrát i trochu fyzicky namáhavou), kterou mi nikdy nikdo nezaplatí. A teď ještě tu pohádku o tom, jak je to hrozně nevděčné a že celý projekt EHMK a jiné tomu podobné projekty jsou vlastně úplně na nic…
Po několikátém rozhovoru pohár zkrátka přetekl a vznikl tento článek. Zkuste se tedy spolu se mnou podívat trochu pod slupku. Třeba svůj názor změníte, třeba ne, jedno je však jisté: budete vědět, proč to dělám.
- Dobrovolnickou činností jsem strávila od srpna/září 2013 spoustu hodin. Nelituji žádné z nich. Občas je to takové to obyčejné „podrž, přines, nalep, vyskládej a usmívej se“ někde ve stánku, ale občas je to vážně punk. Jako třeba Parking Day nebo půjčovna koloběžek k světu. Tohle v normálním zaměstnání nezažijete, nebo jen velice výjimečně.
- Všichni ostatní se k vám chovají slušně. Pracovali jste už někdy v podniku, kde se nezdraví, nechválí, kde jste jenom číslo v řadě? Já ano. Utekla jsem.
- Váží si každé chvilky mého volného času. To je pro mě mnohem lepší satisfakce, než placená brigáda, kde mi sice za můj čas zaplatí, ale atmosféra je velice často kyselá jako Celaskon, něco na způsob „tak si nechoď, lidí je přece dost“.
- Svůj volný čas, který bych jinak proseděla u počítače nebo kdekoli jinde, můžu někomu dát, jen tak. Nevím jak vy, ale dárky dávám ráda, tenhle dárek mě nic nestojí a ještě mi za to poděkují.
- Je to bezvadná položka do životopisu, milí studenti a absolventi. To, že je něco zadarmo, neznamená, že je to na trhu práce k ničemu. Naučíte se to, co ještě neumíte. Já se třeba stále ještě učím mluvit s lidmi. Není to nejlepší, ale pracuji na tom. A vy můžete taky.
- Jakožto dobrovolník vlastně nemáte pevně danou pracovní dobu; prostě se ozvete jen tehdy, kdy se vám to hodí. Když se vám to nehodí, nic se neděje, nikdo vás nevyhodí ani nic podobného, prostě přijde někdo jiný a vy se můžete přihlásit na jinou akci.
- Zas tak úplně za nic to nedělám. Pokud jsem někde trávila celý den, dostala jsem napít, někdy i najíst, sem tam spadne do klína i nějaká hmotná drobnost (placka, tužka, tričko…), vstupenka na kulturní akci (koncerty, divadelní představení) nebo cenné informace nejen z oblasti kultury a umění.
- To je pořád řečí, jak titul EHMK je vlastně Plzni k ničemu, jak se nic nemění, jak je to vlastně strašně zbytečnej pytel na miliony atd., doplňte si libovolný postřeh. Ovšem když dotyčnému řeknu „no tak pojď se mnou, já ti řeknu, co vím a jak to vidím, můžeš si o tom popovídat s někým zasvěcenějším než jsem já, když budeš chtít“, tak najednou všichni couvají… Dělám to proto, protože se mi líbí pocit, že si tohle město zasloužím, můžu říct, že je to moje, tvoje, naše město, protože jsme něco udělali nejen pro sebe, ale i pro ostatní obyvatele Plzně.
- Dělám to, protože je to výzva. Napsat tenhle článek byla taky malá výzva. Ne, nic za něj nedostanu. Ano, je to promo veliké jako černá Ostrava (zdravím, Luďku!), ale nikdo mi neřekl, ať ho napíšu, spíš mě k tomu dokopaly názory přátel a známých.
- Ten poslední důvod je, že to dělám ráda. Už se tomu, prosím, nedivte. Někdo hraje fotbal, někdo závodí s psím spřežením, někdo bojuje za lepší svět (zdravím do Perfect Worldu!), někdo dokáže opravit jakoukoli rozbitou věc; já si obleču tričko s patnáctkou na hrudi a dělám pro někoho možná zbytečné, ale pro mě krásné věci. Stojí mi to za to. Hrdinové totiž nekecají a jdou do tmy dělají hezké věci.
Své důvody jsem už vyčerpala. Najdete si vlastní? Pokud ano, ráda si je přečtu nebo poslechnu.
Dodatek z 29. 9.: Pan Baldýnský se sice nedávno v Lidových novinách do seznamovitých článků pořádně opřel, za touhle formou si však stále stojím. /nazory.aspx?c=A140917_121007_ln_nazory_ele))))))
Díky moc za článek a Váš seznam. Napsala jste to, s čím se setkávám jako dobrovolnice také – s tím údivem, proč to člověk vlastně dělá a k čemu to vlastně je, s pochybnostmi a nejrůznějšími výtkami, že to Plzni nebylo třeba – být Evropským hlavním městem kultury atd. Vystihla jste ty důvody, proč něco jen tak dobrovolně udělat pro své město. Něco udělat a nebýt jen mimo. A příjemné je potkávat se s lidmi (a je jich dost a čím dál víc), kteří to vidí nějak podobně. A to nemluvím o tom, jak moc pěkné je, že se člověku za nějakou tu práci navíc, která ho ještě k tomu baví, dostane poděkování. A že jsem uprostřed toho kulturního dění, které Plzni tak moc sluší.