Představte si následující situaci: zcela náhodný rozhovor dvou přátel o tom, jak se mají a co zajímavého zrovna dělají.

„Týjo, ty děláš něco pro Plzeň 2015, jo? A co tam jako děláš?“

„Jsem dobrovolník. Prostě když něco potřebujou, tak zvednu zadek a něco pro ně udělám. Oni mají radost, já taky. Díky mně jejich akce fungujou, já díky nim zase vím, že nejsem z cukru a že nemám v hlavě piliny.“

„Hele, a ty za to jako dostáváš zaplaceno?“

„Ne, dělám to jen tak, protože chci.“

U této věty se pak rozhovor stočí v neidentifikovatelné cosi. Někdo by to cosi mohl nazvat hlasem racionálna a zdravého rozumu, jiný hlasem kapitalismu a konzumu. Následuje totiž přednáška o tom, jak si vůbec můžu dovolit v dnešní době dělat něco jenom tak, za nic. Jak si vůbec můžu dovolit plýtvat časem na práci (kolikrát i trochu fyzicky namáhavou), kterou mi nikdy nikdo nezaplatí. A teď ještě tu pohádku o tom, jak je to hrozně nevděčné a že celý projekt EHMK a jiné tomu podobné projekty jsou vlastně úplně na nic…
Continue reading →