Festival Finále uvedl předpremiéru hraného dokumentu Uspávačka

Plzeňští filmoví nadšenci mají znovu žně. Už po osmadvacáté jim otevírá svou náruč populární festival Finále, který od 26.4. do 2.5.2015 hostí prostory Měšťanské besedy. Tam bude i letos od dopoledních hodin až do pozdního večera, v šesti sálech k vidění to nejlepší, co se za poslední rok urodilo v české a slovenské filmové, televizní i internetové tvorbě.

Mezi nabízenými snímky figuruje i několik předpremiér – tedy kusů zatím oficiálně neuvedených v kině či v televizi. Jedním z nich byl i hraný dokument Uspávačka, jenž na Finále přivezli producent Josef Viewegh a režisér Martin Dolenský. Místem uvedení se 28. dubna stalo divadélko JoNáš.

Padesátiminutový snímek mapuje fragmenty ze života sériové vražedkyně Jaroslavy Fabiánové, které byly od konce 80. let až do roku 2003 dokázány čtyři nejtěžší zločiny. Snaží se přijít na to, jak se z holčičky s bezbroblémovým dětstvím stala postupem času cynická a brutální manipulátorka s patologickou nenávistí k mužům a zároveň bez špetky respektu jak k životům cizích lidí, tak i tomu vlastnímu.

Tvůrci podle jejich slov vědomě balancovali na hraně mezi filmem a dokumentem, což je v českých luzích a hájích žánr nezvyklý. Jak trefně vyjádřil Josef Viewegh, „na dokument to bylo moc drahé a na film zase moc nízkorozpočtové“. Do takto vymezeného prostoru se dílo vcelku trefilo. Otázkou však zůstává, zda-li je to dobře. V praxi se totiž na plátně odehrávalo pásmo úryvků ze ženina života, kde byl téměř každý záběr popisován a komentován podmanivým hlasem herce Viktora Preisse. Invence diváka tak byla bez práce – nemusel si nic domýšlet, ani nic zpracovávat. Vše dostal od tvůrců takříkajíc „polopaticky“. Při troše fantazie by se zde obešel i bez obrazu a mohl film poslouchat jako rozhlasový přenos. Z díla však tímto způsobem zmizela „filmová“ dramatičnost a napětí, o které si takový námět přímo říká. Chybí však i „dokumentární“ mapování a rekonstrukce trestných činů pachatelky, které komentář pouze shrne slovy, že byly „brutální“ a ukáže se maximálně noha ležící oběti. Možná se tvůrci chtěli vyhnout prvoplánové touze diváka po krvi a zaměřit se spíše na psychologický profil pachatelky? Možná. Jako by se však v tomto konceptu ona osekaná „filmovost“ a „dokumentárnost“ navzájem natolik rušily, že ze snímku vysály veškerou šťávu. Konečný produkt tak byl pro autora tohoto článku něčím, pro co má čeština označení „neslaný, nemastný“. Vzhledem k potenciálu tohoto námětu je to více než škoda.

Festival Finále pokračuje ještě dva dny a ke zhlédnutí bude ještě několik desítek snímků. Tak toho využijte a napište nám, jaký pěkný film jste viděli vy. Těšíme se!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *