Sousedská procházka – Petrohrad z Příběhů

Dne 18. 4. 2015 jsme se opět zúčastnili další sousedské procházky, tentokrát s názvem Petrohrad z příběhů. Když jsme se rozhodovali, kterých procházek se zúčastníme, nemohli jsme tuto opomenout. A proč? Zaujal nás už samotný název, ale především jsme chtěli více poznat místa, kudy denně chodíme a kde už od malička bydlíme.

Sraz byl v KD JAS, kde jsme se nejdříve seznámili s plzeňským rodákem Miroslavem Antonem, který zde přes 30 let žil a který nás celé odpoledne po Petrohradu a Slovanech provázel. Na úvod nám řekl, kam naše cesta povede a co nás čeká. Začali jsme KD JAS, kterému se dříve říkalo DAS a který byl součástí tehdejšího sportovního areálu DTJ na Pražském náměstí, tedy na dnešním Petrohradě. Poté jsme pokračovali Táborskou ulicí, ve které jsme míjeli vilu, kde dříve byly jesle. Většina lidí jen vzpomínala, jak je ve svém dětství navštěvovala. Dále jsme šli Guldenerovou ulicí, kde jsme se dozvěděli něco málo o Bernardu Guldenerovi, jehož rod byl v Plzni už od 16. století. Zastavili jsme se i v Parlamentu, kde bývaly činžovní domy. Také jsme se podívali k rodnému domu Miroslava Zikmunda, na kterém je dnes jeho pamětní deska. Dále jsme se vydali k bývalé papírně a továrně Bartelmus, kde se vyrábělo smaltované nádobí. Otevřel ji Eduard Bartelmus, po kterém byla i pojmenována. Tato smaltovna představovala jednu z největších ve střední Evropě. Později byla většina továrních budov zbořena, zbytek byl rozprodán a dnes objekt vlastní firmy. Na ukázku nám pan Anton přinesl i struhadlo a hrnek, co se v továrně vyrobil. Naše cesta pokračovala k Cingrošově kamenictví, kde jsme měli možnost prohlédnout si fotky, jak to dříve vypadalo. Potom jsme šli na Mikulášské náměstí, kde jsme se dozvěděli pár informací o tamějším pomníku Josefa Kajetána Tyla a Jiřího Trnky. Součástí procházky byla i prohlídka části Církevního gymnázia, kde dříve bývaly 2 základní školy, 13. a 14. Sám průvodce zmínil, že ve svém dětství tuto školu navštěvoval. Později se školy rozdělily a 13. ZŠ dnes stojí v Habrmannově ulici na Slovanech a 14. ZŠ v Zábělské ulici na Doubravce. Také jsme mohli nahlédnout do kroniky z dávných let, což se líbilo nejen nám, ale i ostatním. Cestou ke kostelu Panny Marie Růžencové jsme se zastavili u domu Jiřího Trnky, kde je pamětní deska. Naše procházka končila v zahradě dominikánského kláštera, která návštěvníkům veřejnosti není běžně přístupná.

Procházka byla moc příjemná a splnila všechna naše očekávání. Už se moc těšíme na další sousedské procházky, kterých se určitě zúčastníme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *