Plzeňské rodinné fotoalbum – jak to vidí 1.L

Již 17. dubna se pod patronátem Plzně 2015 rozjíždí další unikátní projekt – Plzeňské rodinné fotoalbum. V prostorách DEPA2015 se z něj návštěvníci budou moci těšit celé 3 měsíce – až do 17. července. Jedinečnost této výstavy spočívá ve faktu, že do ní může přispět kterýkoli plzeňský patriot. Stačí jen, když důkladně prohlédne vlastní staré rodinné fotografie a z nich poté vybere ty, které nějakým způsobem vykreslují a popisují život Plzeňanů v mladší či starší minulosti, stejně jako ukazují podobu a vývoj jejich města. Takto vybaven se poté přihlásí na mail fotoalbum@plzen2015.cz. Celá akce má nebývalý úspěch. Fotografií se doteď nasbíralo přes 2000.

Mezi těmi, kdo neváhal odhalit široké veřejnosti něco málo ze svého rodinného archivu, byli i žáci třídy 1.L z Gymnázia Luďka Pika. Pod vedením třídní učitelky Kateřiny Trčkové většina z nich přispěla nejen fotografiemi, ale i krátkým, vlastnoručně psaným shrnutím pocitů z celé této akce, motivací svého přispění do ní a vůbec myšlenek, jenž se jim honí v hlavě v souvislosti s průběhem plzeňského předsednictví v čele evropské kultury. Těchto zpětných vazeb bylo v 1.L nasbíráno celkem 21. Tady je malý výtah toho, co jsme se v nich dočetli.

Už po zběžném přečtení všech příspěvků je jasné, že v 1.L akce se sběrem fotografií celkově velice zaujala a i její výsledek se líbil. Náznak kritického hlasu lze v tomto směru vypozorovat snad jen u Terky B. „Nějaké (fotky) mi přišly nezajímavé až nudné“, píše. „Když se sesbírají fotky od různých lidí s jiným věkem a charakterem, vznikne perfektní a barvitá sbírka. V naší třídě některým fotkám chyběla jiskra, i když vypadaly dobře“, pokračuje Terka v palbě do vlastních řad. Projekt však celkově vidí jako „přínosný“ a „užitečný“. V tomto směru je s ostatními přispěvateli zajedno.

Zajímavým čtením bylo srovnání motivů přispěvatelů a popisů toho, co je na celé akci vlastně nejvíc zaujalo. Těchto motivací se z dotazníků dalo vyčíst zhruba pět. Pojďme si je nyní uvést.

  • Hrdost na to, být součástí tohoto projektu. Být aktivním a hrdým spolutvůrcem jedinečné výstavy, to už 1.L nikdy nikdo nevezme. Dobře si to uvědomují třeba Adam V. s Honzou T.: „Poté, co jsme se stali hlavním městem kultury, už nic není jako dříve. Plzeň se rozvíjí a zapojili do toho i naší třídu…Sebrali jsme spousty fotek, které zaplní výstavu. Je to dobrý nápad, naše třída se taky stala součástí jednoho z mnoha projektů.“
  • Patriotismus, dozvědět se něco o plzeňské historii. Soudě podle tohoto výzkumu, hrdí patrioti se zájmem o své město jsou i v nejmladší generaci. Vývoj Plzně, příběhy budov i celých čtvrtí, úryvky ze života obyvatel – vše bylo několikrát zmíněno. Někteří se pustili i do srovnání s Marseille – městem, které podobný projekt zrealizovalo před Plzní a poskytlo pro inspiraci i knihu vybraných fotografií. Pisatelé měli o vítězi tohoto porovnání jasno. Za všechny Filip K. a David H.: „Marseille je možná větší, ale Plzeň je hezčí a mnohem zajímavější.(…) Z fotek lidí se vyberou ty nejlepší a jen se utvrdíme, že Plzeň má zaslouženě titul Evropské hlavní město kultury 2015.“ Kluci neopomněli bránit před pochybovači budovu nového divadla, ve kterém vidí jeden ze symbolů plzeňského předsednictví. „Spousta lidí tvrdí, že to není divadlo, ale že to vypadá jako fabrika. Podle nás to tak má být, protože Plzeň byla, je a bude průmyslové město“, nabízí svůj pohled. Neopomenou však zmínit ani ostatní silné stránky svého města. „Plzeň má spoustu nádherných památek. Také vyrábíme nejlepší pivo na světě!!“ Takhle vypadá hrdost v praxi.
  • Kreativita, tvorba názvů fotografií. Přehrabovat se ve starých fotkách, násávat jejich atmosféru a propustit uzdu své fantazii? I o tom to je. Každá fotografie na výstavě má přirozeně svůj název, který její atmosféru dotváří a může přitáhnout další obdivovatele. Tvoříte ho vy a fantazii se meze nekladou. Veronika V. třeba píše: “Bavilo mě vybírat fotky a dávat jim názvy (já, jakožto stvořitelka názvů „Melancholie měsíčního králíka“, „Zamilovanost do amine postavy“ nebo „Underground project Alice“ si nemůžu víc přát)“
  • Dozvědět se více o spolužácích. „U prezentování fotek bylo hezké, že jsem viděla, jak spolužáci žijou, jestli měli nějakého sourozence či domácího mazlíčka. Také jsem se dozvěděla, co spolužáci dělali, když byli malí a jak se měnili“, píše Helena H. Proč ne. Co když fotky odhalí něco, o čem ve vzájemných rozhovorech do té doby nepadlo slovo a co může lidi sblížit? Místo, ke kterému mají oba vztah. Událost, na které oba byli či třeba společný známý. Zdravý zájem o druhou osobu je základní věcí pro budování jakéhokoli upřímného vztahu mezi lidmi. V dnešní době to platí dvojnásob.
  • Sounáležitost s ostatními. Tento bod vlastně souvisí s tím předchozím. Společný cíl lidi sbližuje. V.H. napsal stručně a naprosto výstižně: „Na vybírání fotek mě bavilo, že jsme se podívali do minulosti. Občas jsme se i zasmáli. A hlavně jsme byli všichni spolu.“

Zájem o své město, hrdost na možnost být součástí výstavy Plzeňské rodinné fotoalbum, příležitost dozvědět se něco o druhých a spolu s nimi jít za stejným cílem. Základní motivy třídy 1.L budou asi hodně podobné motivům ostatních lidí, kteří se rozhodli stát aktivně součástí tohoto projektu. Ať už je to jak chce, výsledky sběru fotografií budete moci osobně obdivovat už od tohoto pátku. Tak si to nenechte v DEPU2015 ujít!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *