Slavnostní zahájení – Architektonická procházka: Doudlevecká čtvrť (18. 1. 2015)

Procházka po architektuře v Doudlevcích, které jsem se v poslední den Zahájení Evropského města kultury zúčastnila, je součástí PAMu – Plzeňského architektonického manuálu. Tato procházka, spolu s tou po Jižním předměstím, byla jen malou ochutnávkou. Celý projekt (další procházky, internetová databáze architektury 19. a 20. století Plzně) bude spuštěn v dubnu.

Procházka začala v industriálním DEPU a průvodcem nám byl Václav Cinádr. Rozsáhlý areál minulý rok opustily dopravní podniky a prostor si město pronajalo až do roku 2017 k pořádání kulturních akcí. DEPO tak nahradí původní projekt Kulturní fabriky 4×4 ve Světovaru. Již v únoru se zde bude konat plzeňská PechaKucha a spoustu dalších akcí nás ještě čeká. Mohli bychom se těšit na nově vzniklé centrum tvůrčího podnikání, kavárnu a možná i fontánu vytvořenou z lampy na „nádvoří“. Prostory bude pro návštěvníky upravovat architektonická dvojice z MAK – Mobilní architektonické kanceláře. I přes nezbytné úpravy budou hlavní architektonické prvky zachovány – jako například skořepinová železobetonová klenba od architekta Svatopluka Jankeho. Návštěvníky zajímala třeba cena „rekonstrukce“ nebo důvody výběru místa.

Poté, co jsme si DEPO prohlédli zvenku i zevnitř, jsme se přesunuli k Benešově základní škole. Byla postavena roku 1925 architektem Hanušem Zápalem a jejího otevření se zúčastnil sám Edvard Beneš. Upoutat nás mohou kubizující prvky či vysoká valbová střecha.

Další zastávkou nám byla jednopatrová stavba na rohu ulic Plovární a Hankova. Tiskárnu postavenou v pozdně secesním stylu zdobí plastiky sov – jako symboly moudrosti a vzdělanosti. Vedle v současné době roste novostavba, která by se měla stát muzeem tisku.

Při průchodu Plynárenskou ulicí nás průvodce upozornil na bloky bytových domů vznikajících s architektonickou i stavební pečlivostí své doby. Přesto, že se liší jednoduchými dekory, tvoří souvislý celek. Zdařilost zásahů dnešních rekonstrukcí záleží na osvícenosti jednotlivých majitelů. Zatímco jeden dům při výměně oken respektuje jejich původní členění, sousední si tohoto „malého“ architektonického detailu nejspíše ani nevšiml a novodobými okny tak rozbíjí celou koncepci stavby.

U zimního stadionu, postaveného v bruselském stylu, se naše skupina zastavila u sousoší Hokejistů od Vítězslava Eibla. Obrovská ledová hala je zastřešena lanovou konstrukcí a její vnější tvar určuje 11 ocelových deltoidů. Lana pocházejí z bývalé lanové dráhy hrudkoven v Ejpovicích. Součástí areálu je také nízká prosklená válcová stavba, která byla dříve restaurací. Dnes se v ní nachází casino. Účastníci procházky zavzpomínali, že v restauraci se scházeli veksláci.

Za zimním stadionem nám průvodce představil budovu výrobního družstva Styl. Jednoduchá stavbas pásovými okny a železobetonovým skeletem je dílem architekta Evžena Pilara. V téže ulici – Radobyčické, jsme si prohlédli ještě dva činžovní domy. Jeden se zaobleným nárožím a vystupujícím rizalitem a druhý s obkladem z modrozelených dlaždiček, který je zde jako jediný třípatrový.

Naše putování skončilo na bývalé železniční zastávce. Prvky kubismu a art deca, arkádová chodba v patře, věžovitý schodišťový prostor – to vše dělá stavbu architektonickým skvostem. Možná i proto si jí, po opuštění zastávky drahami, pronajaly tři slečny a pořádají zde různé kulturní a komunitní akce. Já osobně jsem zde byla na prezentaci rezidence slovenské sochařky Nini Šoškové. Účastníci procházky zde vyplnili dotazníky o tom, jak se jim procházka líbila, či co by na ní chtěli zlepšit. Po prohlídce vnitřních prostor se vyptávali na další termíny a trasy procházek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *