Festival Finále je v plném proudu. Pro ty, kdo se večer 30.dubna rozhodli místo upalováním čarodejnic vyplnit filmem, nabídl Velký sál Měšťanské besedy experimentální snímek Hany. Do Plzně ho přivezli režisér Michal Samir, kameraman Martin Žiaran a populární herečka Hana Vagnerová.
„Seděli jsme s kamarádem v kavárně na zahrádce a po ulici kolem nás procházela spousta různých lidí“, vysvětluje po projekci režisér Samir motivaci vzniku svého díla. „Od každé procházející skupinky k nám dolehla část jejich konverzace – mimo jakýkoli kontext s okolím, jen jako krátké nahlédnutí do jejich mikrosvěta. Přišlo nám jako zajímavý nápad udělat z podobných „přeletů“ celý film“.
Tak se zrodil (podle slov tvůrců během tří dnů) snímek Hany. Pro Plzeňany určitě zajímavý tím, že se celý odehrává v jejich městě – konkrétně v Bezručově ulici a jejím nejbližším okolí. Ukazuje fragmenty mikropříběhů různých lidí v rámci jedné noci. Činí tak způsobem nezvyklým a ojedinělým – bez viditelných střihů, v podstatě na jeden záběr kamery. Mimózní básník, pořádající navzdory totálnímu nezájmu a výsměchu okolí literární večírek, cynický a agresivní drogový dealer, slečna snažící se konečně rozejít se svým přítelem, její kamarádka, která se chce přes vnitřní smutek a zmatenost dnes bavit za každou cenu, snaživá maminka pokoušející se pochopit svět jejího syna…všechny tyto a další postavy se potkávají a míjejí na ulici i v přilehlých hospodách. Kamera bez zastavení „jezdí“ od jedné k druhé a zachycuje fragmenty jejich rozhovorů i projevů, které se pod vlivem alkoholu stále více propadají do bezobsažné absurdní prázdnoty. Všechny osudy té noci jako by se však nakonec spojily v tváři v tvář náhlému a nepochopitelnému pouličnímu násilí…
Hany balancuje na hraně absurdní komedie a dramatu. Bez pevného scénáře nechává děj volně plynout – divák má mnohdy pocit, že se jedná z velké části o improvizace účastníků ztrácející se v jakémsi obecném chaosu. Děj je někdy až nudný, mnohdy pro charaktery postav skoro neskousnutelný, pro což budiž důkazem, že během projekce odešla ze sálu dobrá čtvrtina diváků.
Jako takový se tento snímek asi masově populární záležitostí nikdy nestane. Absence určitého ucelenějšího příběhu je až moc citelná. Určitý příslib pro své případné následovníky má však způsob jeho natočení. Ten je totiž nesporně originální a zajímavý pro svoji dramatičnost a schopnost téměř nenechat diváka vydechnout.
Film Hany je pro mě především experimentem. Experimentem, který ve své současné podobě působí velmi rozpačitě, avšak má potenciál na to, být na počátku nových možností a směřování (nejen) českého filmu.