V Plzeňském klubu Buena Vista se přehnala nedělní vlna šedesátkového jazz rocku. Postarali se o to The Grandmothers of Invention – předkapela legendárního Franka Zappy, který svět opustil před 21 lety. Mothers tak doplnili a poupravili sestavu, zestárli a stali se vyzrálejšími Grandmothers.

Koncert začal (ne)tradičně (nehledě na skoro hodinové zpoždění) klasickou debatou o zelenině. Trvala bezmála dvacet minut, aby na ní poté mohla navázat skladba Call Any Vegetable, která se linula klubem. Bunk Gardener (saxofon, klarinet a příčná flétna) v teplácích působil poměrně důchodcovsky, čemuž přidávali i nespočetné vtípky ostatních spoluhráčů. Mimochodem, Bunk, kterému je 81 let, stále velmi umí. Saxofon je třetí rukou jeho těla, protože sóla, která v průběhu koncertu plodil, byla hodna jazzového mistra nejvyšší kategorie.

Po první skladbě se publikum dostalo do varu, o čemž svědčilo množství půllitrů na stolech. Mezi další skladby patřily například I’m the Slime nebo How Could I Be Such a Fool. Po té přišla sada naprosto vrcholných skladeb plných neuvěřitelných sól – Hungry Freaks Daddy, Absolutely Free, Who Are The Brain Police a Mother People. Znalci v publiku se rozplývali, hudebníci obdivovali a regulérní posluchači hýbali těly v rytmu, jako by je ofukoval vítr z Woodstocku. A to vytvářelo v „havanském“ klubu skvělou atmosféru.

Po 16 skladbách vše završila asi pětiminutová přestávka, o níž mnozí vydýchávali své pasivním kouřením zamořené plíce. Včetně mě. Hlas Dona Prestona nás však vehnal zpět do plného sálu.

Po kýžené přestávce přišel slibný dodatek ve formě dvou písní, jejíchž náplní byla většinou sóla. Na kytaru, saxofon, klávesy, baskytaru, bicí, kytaru, saxofon, klávesy, bas… a stále dokola. Poslední skladba, v již popsaném rytmu, byla hlavně v režii bubeníka Christophera Garcii, který svou soustavou mluvil k publiku. Kytarista Max Kutner mezitím hbitě leštil podlahu a Eric Klerks prorážel hrubými tóny sestavy. Jemnou pasáž opět držel saxofon Bunka Gardenera a ústřední klávesy Dona Prestona vyplňovaly volné frekvence hudebního projevu. Nakonec nás bubeník vyprovodil ze sálu, přičemž si s ním každý u ústředních dveří mohl potřásti pravicí.

Celý koncert nadmíru splnil má očekávání. Čekal bych cokoliv, ale tohle opravdu ne. Bezpochyby jeden z nejlepších koncertů v poslední době! Inu, Grandmothers, užívejte svátků doma v LA! Děkujeme.

Hodnocení koncertu: 10/10